Společná publikace tvůrců a tvůrkyň z umělecké sféry, akademické oblasti a hybridních mezisvětů
Proč vůbec tato kniha?
Proč studovat jednání v jeho konkrétní tělesnosti, jako součást ustavování významů sdílené společenské reality, když se realita vyjednává stále více v rámci digitálního prostoru? Proč zkoumat, jak jsou zdánlivě odtělesněné, abstraktní, symbolické úkony součástí (tělesného a lidského) prožívání a vyjednávání světa? Nepatří performance a performativita, jejichž módní boom je už za námi, mezi pojmy, které je vhodné spíše překonávat než znovu oprašovat?
Důvodů, proč je podle nás naopak adekvátní otevřít téma performance a perfomativity právě v této chvíli, je několik.
Zkoumat téma až po odeznění módní vlny
Za prvé, pojmy performance a performativity se objevily před sedmdesáti lety jako poměrně subverzivní a objevné koncepty. Přispěly ke změně metodologií věd, umělecké tvorby, chápání politiky. Umožnily pojmenovat fenomény, které by bez těchto pojmů zůstaly nezachytitelné. Tato perspektiva však generovala dva neproduktivní průvodní jevy: 1. mnohdy až lavinovité a nekritické přejímání a nadužívání těchto pojmů, 2. instinktivní rezistenci v rámci některých oborů, které se vůči performativnímu přístupu předem obrnily. Ve chvíli, kdy pojmy performance a performativity již ztratily punc novosti či dokonce módnosti, nastává snad podle nás vhodná příležitost pro jejich nesamozřejmé a přesnější způsoby užívání a dalšího rozvíjení.
Nabídnout konkrétní přístupy z českého a slovenského prostředí
Recepce pojmu performance (případně performativita) dosud probíhala v českém a slovenském prostředí s různou intenzitou: zatímco některé vědní obory je podrobily rozsáhlé reflexi a začlenily je mezi své metodologické nástroje, v jiných podobné procesy dosud neproběhly či jejich intenzita nebyla velká, anebo se teprve rozbíhají. Protože se význam pojmu performance zpřesňuje výhradně jeho citlivým užíváním, testováním, praktikováním a konfrontací, rozhodly jsme se oslovit české a slovenské autory a autorky, kteří se tomuto tématu ve své práci věnují, aby popsali, jakým způsobem pojem performance ve své umělecké a vědecké tvorbě užívají nebo jak nad ním uvažují. Cílem našich snah nebylo vytvořit encyklopedickou příručku pokrývající reprezentativně veškeré možné přístupy k performanci a celou škálu jejich využití ve vědě a umění. Chtěly jsme nabídnout prostor pro setkání singulárních, autorských i vzájemně protichůdných přístupů, jež by umožnily pojem performance ohledávat v diskuzi, v dialogu.
Reflektovat člověka v jeho tělesnosti a decentralizované pozici
Performativitou se myslí působení sil v rámci dějících se událostí, jejichž hybatelem není nezbytně lidská bytost. Performancí se myslí událost, ve které explicitně zvědomujeme působení performativity. Díky ochotě připustit si přítomnost a vliv těchto sil je možné zkoumat události, do nichž je člověk zahrnut, aniž by byl jejich autorem či autorkou, a na nichž se přesto aktivně podílí (a nese tedy za ně specifickou odpovědnost). Otevírá se tak citlivost vůči nelidské realitě a síťové provázanosti člověka s okolím, zvyšuje se porozumění pro vzájemné vztahy propojení, závislosti a odpovědnosti, pro specifika různých prostředí a funkce rozhraní, médií, náhody a nezáměrných událostí. Na druhé straně však performativní hledisko stále na tělesný rozměr těchto síťovaných, provázaných a mocensky asymetrických vztahů upozorňuje. Zdůrazňuje, že se vzájemné vztahy působení propisují do lidských i nelidských těl a usazují se v nich jako vzory dalšího jednání. I právě probíhající pandemická zkušenost nucené tělesné izolace a překlopení fyzického způsobu vyjednávání světa do digitálních forem komunikace zviditelnila nově závažnost tělesné složky v rámci utváření společné reality a rozproudila debatu na téma propojení digitality, mediality a performativity.